Na skok za sluncem 4. část

A máme tu čtvrtek, šest hodin ráno. Ranní vstávání obvykle nesnáším, ale dnešek je výjimkou. Proč vstávám tak brzo? Jednak kvůli tomu, že jsem v tomto španělském ráji už druhým a posledním dnem a také, protože jsem si ještě včera večer našel, že dnes ráno mají na Mallorku přiletět logojety TUI Magic Life a také TUI Blue od německé aerolinky TUIfly. TUI Blue už jsem jednou propásl. Před dvěma lety na Korfu. Tehdy jsem se o možnost vyfotit si jej připravil sám tím, že jsem doufal, že stihnu včas změnit pozici na focení, ale nevyšlo to a krásná 737 oblečená do modrého kabátu mi uletěla sotva o patnáct sekund. Říkám si, že dnes už si ho uletět nenechám. Pohled na radar je však děsivý. Žlutý Magic Life tu má být už za 45 minut, ještě za tmy!

 

Boeing 737 TUIfly v barvách TUI Magic Life, foto: TUIfly

 

Z hotelu vycházíme krátce po čtvrt na sedm a míříme po promenádě podél opuštěné pláže na autobus. Ulice letoviska El Arenal jsou ještě prázdné. Jedinou zvukovou kulisou, která naše kroky provází je šumící moře a vlny omílající břeh. Nastoupíme do autobusu linky 15 a jedeme přes dvacet minut do letoviska Can Pastilla, neboli tam, co včera. Vítr se naštěstí neotočil a i dnes se přistává od moře. Ve chvíli, kdy jsme od zahrad Es Carnatge, kde se plánuji na ranní focení usadit, ještě před patnáct minut chůze, tak na radaru pozoruji, jak se žluté letadlo blíží k letišti. Nejprve je třetí v pořadí na přistání, pak druhé, nakonec přijde i jemu je umožněno dosednout na dráze letiště Son San Joan. Jediné co v té tmě jde vidět, je krásná žlutá směrovka s červeným smajlíkem. I kdybych už byl v zahradách, tak ho v té tmě stejně nevyfotím, tak to beru pozitivně a v duchu si řeknu, nu což, viděl jsem ho? Viděl! A to mi stačí…

 

Boeing 737 TUIfly v barvách TUI Blue, výsledek mého snažení

 

Krátce po sedmé vcházíme do zahrad. Ve tmě vidím jen obrysy cestičky a jdu spíš po paměti. Před námi stále přistávají další a další stroje, které přiváží na Mallorku nové turisty, kteří museli brzo ráno vstávat, aby se už dopoledne mohli slunit na španělském slunci. Ve tmě rozeznám útes, na kterém jsem byl i během včerejška a tak ještě stále za úplné tmy roztahujeme osušky a je čas si na chvíli sednout a užívat si ranního klidu, který je občas přerušen burácením motorů přistávajícího letadla. Rozednívat se začíná pár minut před půl osmou. Nevypadá to dobře. Nikdy jsem takhle brzo nad ránem nefotil, a proto nemám absolutní představu o tom, že první světlo automaticky neznamená i sluneční svit. Východ slunce je až v 8:03 a TUI Blue je už čtvrtý v pořadí na přistání. Začínám se postupně smiřovat s tím, že podruhé mi unikne možnost, si ho pěkně vyfotit. Protože jsem nezkušený s focením takhle ráno, tak na letadlech, které letí před ním, zkouším různá nastavení zrcadlovky, ale nedokážu najít žádné, které by mi zařídilo ostrý snímek, který by nebyl plný digitálního šumu… Tři minuty před 7:45 vidím v dáli modrý stroj. To je TUI Blue!  Matka příroda mi lehce přeje a každým okamžikem je světla víc a víc. Je to tady, modré letadlo prolétá kolem mě, závěrka cvaká jako divá. Za pár sekund je po všem. Letadlo dosedá na dráhu 06L. Viďte, že je ten spotting zajímavý. Dokážu více než hodinu přemýšlet o chvíli, která ve finále trvá jen deset sekund.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *