Můj letecký deník – Naprosto obyčejný den prvního důstojníka Boeingu 737

„Relax, take it easy“

Otočku jsme zvládli svižně, dveře zavřené, opět pushback, cvaknutí a připínání a jedeme taxi na runway 24. Před námi si to hasí A319 ČSA a na obzoru už vidíme 737 Travel Servicu a před ním A320 Lufthansy.

Airbus A319 ČSA Foto: Martin Bernict

         

Boeing 737 Travel Service Foto: Martin Bernict

 Airbus A320 Lufthansa Foto: Martin Bernict

 

Dojedeme za letadla a ohlásíme, že jsme připravení ke vzletu, samozřejmě dle očekávání nám oznámí ať vyčkáme a tak čekáme, asi po půl minutě si všímám B747F China Airlines Cargo na finále runwaye 24, tento a potom bychom měli přijít na řadu my čtyři.

Boeing 747F China Airlines Cargo Foto: Martin Bernict

A znovu do vzduchu

Letadla před námi odvane čas a my dostáváme povolení ke vzletu. Petr přidává na plynových pákách tah ke čtyřiceti procentům výkonu, jelikož teď budu já pilot mluvící a on letící. Po stabilizaci tahu stiskne tlačítko na jejich horní straně. Servomotory dále posunou páky dopředu do polohy odpovídající přesně 96,2 procentům, což je vzletový výkon pro tento start. „N1, TOGA“ čtu hlášku na displeji před sebou a ověřuji nastavení výkonu „Take-off thrust set.“Syntetický hlas ohlásí rychlost V1 a já přidávám své „Rotate“. S oběma rukama na řízení Petr přitahuje volant, velí si o zasunutí podvozku a o chvíli později o připnutí laterální navigace Flight Directora a stoupáme do hladiny 100 směrem na bod BALTU. Dostáváme povolení do hladiny 290 a odepínáme fasten seatbelts, tedy připoutejte se.

 

Nostalgické okénko

A tu se stalo něco pro mne překrásného, v rádiu slyším volací znak RELAX, ihned mi do hlavy vjede melodie „Relax, také it easy, blame it on me or blame it on you“ a současně s tím vlna nostalgie při které začnu vzpomínat na své milované SkyEurope, kterýchto byl právě volací znak RELAX (dnes patří letecké společnosti Go2Sky) a se kterými jsem tolik prožil, ať už jako cestující, nebo pilot na simulátoru, taktéž jsem si krátce vzpomenul na svou první návštěvu reálného simulátoru, kdy jsem ješte byl pilotem pouze simulátorovým a rodinní příslušníci, kteří za mnou po celou dobu letu stáli a měli otevřenou pusu dokořán, kroutíc hlavou co to s instruktorem vedem za podivné řeči, říkajíc, že se mnou by se rozhodně nikam nebáli letět, což mě tehdy a vlastně dodnes hřeje u srdce. O SkyEurope už ostatně byla řeč v první části, kterou si můžete přečíst zde: https://aeromagazine.cz/od-pilotu/pr1/ .

 

Boeing 737 Go2Sky Foto: Lukasz Wisniewski

Boeing 737 SkyEurope Foto: Eddie Heisterkamp

 

Do cílové hladiny

Z tohoto zasnění mě vytrhne Petr, který pochopil o co jde a sděluje mi „Á pán se nám nostalgicky vrátil ke SkyEurope.“ Zasmáli jsme se tomu, brzy dostáváme povolení do naší cílové hladiny 380. Objednáváme si čaje, kafe ani jeden z nás nepije víc jak dvě denně, ani chuť by naň nebyla a tak si oba objednáváme čaje s mlékem. Dostáváme je téměř okamžitě a vypijeme je zlehka. Už se těším domů do Prahy, poletím tam ještě jednou, ale už jako cestující a možná stihnu ještě večerní zprávy :-). Petr neví, že mě čeká šest dní volna a poletím ho strávit do Prahy a tak se mě snaží zlomit na večerního guinesse, nebo cidera, když mu však sdělím, jak se věci mají, hned toho nechá. Zná totiž moje pravidlo, před letem nikdy alkohol, ani jako cestující. Pod námi ubíhá Německo, bez jediného mráčku nebo stínu. Z téhle výšky už nejsou vidět lidé, ani auta. Život se zmenšil na velikost hraček a pak zmizel z obrazu úplně. Domy a zahrady se slily v sídla. Pilot v tenké plechové trubce je vytržen ze svého světa a zavěšen do prostoru s výsadou dívat se dolů…a žasnout. Pokaždé stejně jako poprvé.

 

A jsme zpátky v Londýně

Stejně, jako tehdy na let “Relax 1AR,” je i na nás Maastricht velkorysý a posílá nás přímo na bod GORLO, tedy Rotterdam. Cestu známe zpaměti, takže nás nic nepřekvapuje. Stanstedský director nás začíná zpomalovat a rychlým tempem stáčet do osy dráhy. Vysuneme klapky, podvozek, provedeme úkony potřebné před přistáním a pak už stačí jen s letadlem dosednout. Přistání se i přes float povedlo. Pojíždíme ke gatu, vypínáme motory, Petr zkontroluje letadlo a naše služba končí vystoupením spokojených cestujících, kteří nás ocenili potleskem po přistání, což pilotům nevadí, někdo říká že je to divné, že autobusákovi taky netleská, když zastaví ve stanici, ale my nejsme autobusáci, nás to těší. Lehce sebou hodím abych stihl Rayanair opět do Prahy. Má zpoždění, takže ho krásně stíhám. Domů se opravdu dostávám ještě před zprávami. Unavený, ale natěšený na volno se doma osprchuju, něco pojím. A takto končí úplně obyčejný den prvního důstojníka Boeingu 737.

I když je to tak úplně obyčejný pracovní den? 🙂

1 komentář: „Můj letecký deník – Naprosto obyčejný den prvního důstojníka Boeingu 737

  • 8. 8. 2018 (4:59)
    Permalink

    Parádní články, každý den netrpělivě vyhlizim další 😊

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *