Na skok za sluncem 1. část

Celá idea o několikadenním nízkonákladovém výletu vznikla v roce 2016, kdy začal být rozmach nízkonákladových aerolinek nepřehlédnutelný. Čekal jsem tak na chvíli, kdy budu mít finance a zároveň i letenky budou levné. Na podzim 2017 zkrachoval velký hráč na německém a rakouském trhu Air Berlin. Ač byl jeho odchod smutný, tak napomohl vzniku nových aerolinek jako LEVEL a Laudamotion. LEVEL je projekt skupiny IAG, do které patří i aerolinky jako Iberia, British Airways nebo Vueling. Právě přes systém Vuelingu si jde v současné době rezervovat letenky na lety LEVELu. LEVEL měl dokonce dvakrát akci letenek za 0,01€ avšak mně se bohužel nepoštěstilo ani jednu z nich využít, zato mému kamarádovi a kolegovi Kubovi ano a report o jeho letu s LEVEL si taktéž můźete přečíst na našem webu. Mimo tyto slevové akce mi přijde LEVEL, jako spíš jedna z dražších nízkonákladových aerolinek. Můj favorit byl vždy Ryanair. Už od prvního letu s ním jsem byl ohromen jeho službami. Poprvé jsem s ním letěl na nové lince z Ostravy do Bergama za 400kč zpáteční letenka. Mnoho lidí si stěžuje, že je Ryanair dobytčák anebo nejhorší aerolinka v Evropě, ne-li na celém světě. Je nutné si uvědomit, že za pár korun, které dáte za letenku nemůžete očekávat, že vám stevardka přinese až k sedadlu pečenou kachnu na zlatém podnose s kovovým příborem. Místo na nohy je dle mého názoru v Ryanairu úžasné. Ať už v letadle s novými, či starými sedadly, které Ryanair ve svých letadlech má. Navíc se Vám dost dobře může poštěstit, že poletíte pár měsíců starým a ještě novotou vonícím letadlem. Druhá nová nízkonákladovka Laudamotion od bývalého jezdce formule 1 Nikiho Laudy úzce spolupracuje s mým favoritem Ryanairem. Letenky si lze rezervovat přes stránky Ryanair a samotné služby i vzhled palubních vstupenek je identický s tím, který má Ryanair. Hlavní rozdíl je, že zatímco Ryanair je ryze Boeingovská aerolinka, tak Laudamotion létá s devíti Airbusy, které zůstaly po Air Berlinu a má je vypůjčené od Lufthansa Group, které tyto letadla připadla. K pokrytí zbylých letů využívá Laudamotion i pár Boeingů Ryanair, na kterých není žadná známka, že letí na lince Laudamotion.

 

 

A teď už k samotné cestě. Jelikož jsem toto léto nikde letecky nebyl, tak jsem si to chtěl na podzim vynahradit. Jeden z posledních červencových dnů jsem zahlédl, že Laudamotion má zpáteční letenky za 19€ do středomoří, mimo jiné i na baleárský ostrov Mallorca. Pro mě je Mallorca druhý domov už jen, protože jsem tam byl už sedmkrát na dovolené. Třikrát s ČSA a čtyřikrát s Travel Servicem. Možnost letu za tak nízkou cenu s Laudamotion byla pro mě velice lákavá. Koupil jsem letenky a spolu s mamkou zařídili ubytování v nám již dobře známém 3* hotelu Mediodía v letovisku El Arenal. Letovisko se nachází jižně od hlavního města Palma de Mallorca i letiště Son San Joan. Je to mé nejoblíbenější místo na Mallorce. Z fotek jsem viděl, že Mallorca skrývá spousty překrásných a malebných míst, které jsou ale bohužel bez automobilu nebo motorky nedostupné. Proto jsem je dosud neměl možnost poznat. Letenky jsem koupil na úterý 2.10. a zpátky 3.10. Odlet je z vídeňského letiště Schwechat v 5:20 ráno, přílet na Mallorcu krátce před osmou ráno. Druhý den je odlet v deset večer a přílet do Vídně po půlnoci. Chtěl jsem zkusit jak A320, tak A321, které má Laudamotion ve své flotile, ale lety s A320 nebyly časově ani cenově dostatečné výhodné. Proto tam poletím letem OE122 operovaným A321 a zpátky letem OE123 operovaným taktéž A321. Z Ostravy do Vídně a zpátky se jako levnější a výhodnější jeví vlak. Nejprve kupuji jízdenky na vlak v 11 dopoledne z Ostravy ale později ho vyměním za vlak s odjezdem v sedm večer z Ostravy. Cena je identická a já se aspoň budu moct před dlouhou cestou vyspat.

 

 

Je 18:00, 2. říjen 2018 a já čekám na vlakové zastávce Haviřov-Střed na svůj osobák na svinovské nádraží v Ostravě. Vlak přijíždí včas a po půl sedmé už jsem spolu se svou máti na nádraží Ostrava-Svinov, kde čekáme na náš vlak EuroCity 105 “Sobieski”, až přijede z Gdyně a odveze nás do Vídně. Nemáme ve vlaku žádné předrezervované místo a tiše doufáme, že bude volné místo ve velkoprostorovém voze. Poté, co vlak přijede ke třetímu nástupišti a my do něho nastoupíme, okusíme hořkou pravdu- jediný velkoprostorový vůz je celý vymístenkovaný. Procházíme tedy zbytek vlaku a hledáme nějaké volné kupé, avšak všechny jsou obsazené. Zvolíme tedy místo v kupé na konci prvního vozu, ve kterém již sedí jeden pán. Během celé cesty spolu vedeme konverzaci především o politice a situaci po rozdělení Československa, protože pán, ke kterému jsme si přisedli, je slovák pracující v Břeclavi, kde vystupuje. Zbytek jízdy do Vídně ubíhá rychle. Na vídeňské hlavní nádraží, otevřené teprve před pár lety, přijíždíme před desátou večer. Ihned po výstupu z vlaku sjedeme po eskalátoru dolů do “vestibulu.” Tam zahlédnu ceduli ukazující směr k pokladnám, ke kterým se tedy vydáváme. Po pár desítkách metrů dojdeme k pokladnám , nejsou to klasické okýnka, ve kterých sedí pokladní, jsou to samoobslužné kiosky. Nikde na obrazovce nemůžu najít přepínač jazyka z němčiny do angličtiny a tak spoléhám na své, prozatím pětileté, studium německého jazyka. Po chvilce klikání zjistím, že lístek na vlak z vídeňského hlavního nádraží na letiště vychází jen o 10 centů dráž, než původně plánovaná cesta metrem. Koupím tedy lístky, čímž se osvobodím od původně plánované noční cesty Vídní z vlakového nádraží na stanici metra, která je situovaná několik stovek metrů od nádraží. Vlak odjíždí až za 15 minut, ale i přesto se vydáváme zpět na nástupiště. RailJet, se kterým máme jet na letiště, přijíždí načas. Zaujímáme sedadla v jednom z prostředních vozů a na obrazovkách, které se ve voze nachází zjišťuji, že vlak má za sebou dlouhou osmihodinovou cestu napříč Rakouskem, jede totiž až z Bregenz. Jízda na letiště trvá pět minut. Přijíždíme v 22:25.

 

Odjezdová tabule ve stanici Ostrava-Svinov

 

Nástupiště vídeňského hlavního nádraží

Po výstupu z vlaku se vydáváme do terminálu. Na obrazovce s odlety zjišťujeme, že ráno spolu s našim letem OE 122 letí ještě další dva lety na Mallorcu. Vcházíme do Terminálu 3, který působí velice moderně na první pohled. Po pár sekundách slyším z dálky křik mužského hlasu a vidím lidi, kteří prchají proti nám. Nejprve si pomyslím, jestli nejde o teroristu, ale vzápětí mě ta myšlenka přejde. Jdeme čím dál tím blíž k křičícímu muži a davu lidí kolem něj. Jakmile jsme dost blízko, poznám, že křičí slovensky. Ano, prostě si jen nějaký slovák potřebuje vylít vztek a křičí sprosté nadávky na celý terminál. Po této vtipné situaci dojdeme až do Terminálu 1, ze kterého létá naprostá většina nízkonákladových aerolinek včetně Laudamotion. Jeho vzhled tomu odpovídá. Není zdaleka tak pěkný, jako Terminál 3 a ani tam nejsou žádná místa k sezení. Uchýlíme se tedy do koridoru spojující oba terminály, kde jsou i sedačky. Po chvilce se vydávám hledat vyhlídkovou terasu. Po asi pěti minutách chůze všemi možnými chodbami, kde je a možná místy ani není povolený vstup, přicházím ke dveřím, kterými se jde na terasu. Je na nich bohužel cedule, že terasa je otevřená jen mezi 10:00 a 20:00. Jedinou odměnou za cestu mi je opravdu bohatá sbírka modelů letadel mnoha leteckých společností, mezi kterými nechybí ani ČSA. Dojdu zpátky do spojovacího koridoru ale nebaví mě sedět a tak se vydávám na druhou stranu k patrovým garážím. Doufám, že aspoň z nich bude pěkný výhled na letiště a především letadla. Výtahem vyjedu až do nejvyššího patra a cítím se jako v sedmém nebi. Z nejvyššího patra je výhled na celé letiště a většinu stojánek, které jsou obsazeny mnoha letadly. Mezi nejzajímavější řadím dva Airbusy A321 nově vzniklé společnosti LEVEL. Všem zaparkovaným strojům vévodí Boeing 787-9 Dream)liner Ethiopian Airways. Na garážích strávím zhruba 15 minut, ale kvůli silnému a chladnému větru se poté vydávám zpět do spojovacího koridoru. Tam již polospící mamce řeknu, že po cestě z terasy jsem procházel kouskem Terminálu 3, kde jsem viděl mnoho, mnohem pohodlnějších sedadel k sezení. Přesuneme se tedy tam ale já stále mám dost energie a tak se vydávám na druhý konec Terminálu 3. Když z něj vyjdu a pokračuji dál, tak se naskytne výhled na celou východní část stojánek u Terminálu 3, na kterých jsou zaparkována především letadla Austrian Airlines. Po pár minutách focení začíná pršet a já se již definitivně vracím do Terminálu 3 a na chvíli usnu.

Etiopský Dream)liner
Výhled z nejvyššího patra garáží

 

 

Foto: autor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *